- Podrobnosti
-
Kategorie: Proběhlé akce
-
Zveřejněno: 2. 6. 2025 0:00
-
Zobrazení: 1355
Má první cesta do Maďarska. Co k tomu dodat, v hlavě mi vířila chabá směs vědomostí o Maďarsku a v tomto guláši dominovala jedna velká obava. Bude to jednotvárná rovina, kde hrozí smrt nudou. Ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Moc jsem se těšil na setkání naší bandy a dle seznamu přihlášených vypadalo, že se těší i ostatní.
Předpověď počasí na cestu k Balatonu a zpět nebyla z nejlepších, ale už jsem jel na motorce i v horším sajrajtu. Beru tedy z motošatníku kousky pro chladné a deštivé počasí a doufám, že nebudu za blbce. Vyrážím v pátek ráno oproti plánu mám cca 25 minut sekeru. Díky trase po dálnici jsem manko téměř eliminoval a na čerpačku u Humpolce dojel jen pár minut po Dvořim a Škorpíkovi. Krátké přivítání a valíme po D1 směrem Slovensko. Navigátorem naší malé české grupy je Dvoři, máme domluvené zastávky cca po hodině jízdy, paráda.
Na místo setkání se slezskou grupou na slovensko-maďarský hraniční přechod Čunovo-Rajka dojíždíme s několikaminutovým zpožděním a za námi dojíždí Volfík na Babičce ( ta storka, proč přijel na ni by vydala na samostatný článek) a Mára s Luckou. Opět krátké přivítání s ostatními a jedeme pálit benzín do nekonečných maďarských pust. Po pár km na maďarském území jsem ve zpětném zrcátku zaregistroval, že máme další společnost. Na nejbližším semaforu vedle mne dojel vínový VTEC a tak se naše skupinka rozrostla o Hurvajse a Aničku. Vyhýbáme se dálnici, protože té už si všichni dnes užili a poznáváme uherský venkov Od maďarských hranic je naším navigátorem Mára a já děkuji v duchu Soičiro Hondovi, že nepustil do výroby verzi Vefra v provedení Adventure, takhle Markovi benzín dojde dříve než nám energie. Mára pravidelné přestávky asi vyhodnotil jako nepatřičnou změkčilost a jede od hranic bez zastávky. Hodina, hodina a půl, dvě hodiny a stále jedeme. Zastavujeme až cca 30km před naším basecampem. Kolem čtvrté odpolední přijíždíme do cíle.
Vítá nás zde Norbert, Viki a nová tvář-Láďa. Za okamžik se tu objeví i Jarák s Pavlou, kteří přijeli o den dříve, aby měli dostatek času na průzkum Balatonu a přilehlého okolí. Během pár desítek minut dojíždí i Vlado s Jankou. Takže jsme všichni dojeli v pořádku, super. Politujeme členy klubu, kterým do toho na poslední chvíli něco skočilo a zahajujeme večer kulinářským orgasmem v nedaleké restauraci.
Následná socializace členů Vefroklubu se protáhla až do půlnoci. Na ranní provozuschopnosti to naštěstí nezanechalo žádné vážnější následky. Rád jsem využil Norovi nabídky posnídat v místní raňajkárni. Snad to píšu dobře a nikdo mi to nevytkne. Bo od doby kdy jsem sledoval slovenské pořady v TV už přeci jen nějaká voda v Dunaji protekla. Natal čas na dopolední program, jenže k plánované prohlídce jeskyně na loďkách jsem stále nedostali potvrzení. Nechtěli jsme ztrácet čas, a tak byl zvolen náhradní program. Louhování tělesných schránek v jednom z místních termálů zlákalo Vladka s Jankou, Jaráka s Pavlou, Marka s Luckou, Kubu s Aničkou a mou maličkost. Máčeli jsme se do cca druhé odpolední, někteří z přítomných si stihli během této doby vyřešit i své nutriční potřeby v přilehlé občerstvovně.
Při cestě zpět po městě na nás mává ze zahrádky jakési nálevny nějaká skupina štamgastů v klubových barvách za zahrádky jedné z restaurací. Zřejmě zakládající schůze maďarského Vefroklubu 😊. Na Vefrobázi dojíždíme cca kolem půl třetí, hodím do sebe expediční gáblík a ve tři odpoledne na doporučení Jaráka a Pavly vyrážím na prohlídku místního zámku.
Maďarštinu neovládaje jsem musel vzít zavděk anglickým a německým textem. To stačilo více méně k tomu, abych se dozvěděl, že zámek patřil přednímu maďarskému šlechtickému rodu Festeticzů. Pár zámků jsem již navštívil a tenhle je opravdu pěkný, prohlídky jsem rozhodně nelitoval. Na pozemcích v okolí zámku jsou i další velmi zajímavé expozice, ale čas mi byl v patách. Zámek se zavíral na pátou odpolední a prohlídka všech expozic dle pokladní vycházela na 3-4 hodiny. Takž po zámku jsem shlédl už jen expozici věnovanou kočárům a saním tažených koňmi. I tohle byla opravdu parádní podívaná. Kde jinde dnes ještě uvidíte luxusní pohřební kočáry, kočáry vysokých církevních hodnostářů, uniformy kočích nebo závodní bryčky?
Při cestě ze zámku k motce potkávám v zámeckém parku Vladka, Janku, Marka s Luckou a Kubu s Aničkou, korzují po městě a kolem místního mola. Po páté hodině sedám do sedla Vefra a vyrážím směr východ ku hradu Szigliget. Trasa vede po hlavní trase lemovaná mnoha obchůdky a díky mírnému svahu je odsud vidět dobře Balaton. Na parkoviště u hradu přijíždím kolem tři čtvrtě na šest. Rychle koupím lupen k prohlídce a jdu se kochat. Když nic jiného, tak z tohoto kopce budou parádní výhledy na focení.
Ovšem parádní byl i hrad. Rozlohou cca jako náš Bezděz, na kopci dominoval svému okolí. Skoukl jsem i video mapující historii hradu, jeho počátky sahají až do 13. století. Během staletí sloužil i jako hráz proti turecké rozpínavosti. Blíží se sedmá, a tak dávám hradu vale. Mám už jet přímo na základnu anebo využít dobrého počasí a trochu ještě pocourat? Vítězí adventure mód a vyrážím do místního přístavu pro jachty. Nevidět zblízka Balaton by byla škoda. Na mole se tou dobou motá už jen pár tichých bláznů, takže paráda. Nikdo mi nepoleze do záběrů ze zlaté hodinky. Na ubytko přijíždím před osmou, následuje volný potlach všech přítomných.
Nedělní ráno, prognóza na cestu zpět je o něco horší než na cestu sem. Ovšem zatím neprší. Rozloučení s ostatními a vyrážíme k domovům. Opět nás vede Mára, na to že s sebou veze i svoji lepší polovinu opět zvolil tempo strojvůdce Transsibiřské magistrály (pro neznalé-vlak co staví pouze 1x denně na cca 30 minut). Po cca 100 km mu ale do toho hodilo vidle počasí. Začíná pršet, a tak navlékáme nepromoky. Je mi už od pohledu jasné, kdo jezdí pravidelně v dešti a kdo ne. Snad to nikdo neodmarodí. Na Slovensku se loučíme se slezskou větví našeho spolku a dál pokračuji už jen s Dvořim a Škorpíkem. Jede se vcelku slušně. Mí společníci se odpoutávají z Dé jednotky u Humpolce a směřují na jih. Krátce poté co zůstávám osamocen zastavuji a dávám si pozdní oběd z expedičních zásob. Mám to domu ještě cca 200 km a už na mne jde únava. Na 30. km před Prahou provoz ustává a tvoří se kolona. Při představě dlouhého stání v koloně v dešti přepínám do módu dobytek motorkář a projíždím středem mezi dvěma pruhy stojících vozů až ke kritickému místu. Hromadná srážka tří vozů, dle všeho nedostatečná vzdálenost mezi vozy při dobržďovámí. Orgáni si to tam již richtovali. Na další zastávce na čerpačce v Praze již na WhatsAppu sleduji hlášení těch šťastnějších, kteří již dorazili dom. Praha je ok, ale již od MB je vidět, že u nás na severu je tradičně hnusně. Ještěd je zahalen v šedomodrých oblacích a to nevěští nikdy nic dobrého. Před Turnovem spustil pravý severočeský lijavec, zastavuji a navlékám ten den potřetí nepromoky. Liberec nezklamal, hustý déšť a devět nad nulou, ideální počasí pro mototuristiku. Je čtvrt na osm a jsem v cajku doma.
Na závěr chci poděkovat Norbertovi za pořádání srazu. To místo bylo parádní a já si hodně poupravil své představy o Maďarsku. Druhé díky patří Jarákovi a Pavle, kteří mne nasměrovali do místního zámku v Keszthély-stálo to za to. Nu a za pocit sucha a bezpečí na cestě domů v dešti a větru neděkuji značce Pampers, ale značkám Klím, Alpinestars, Rukka, Restless, Brubeck a Acerbis. Díky nim mi cesta v dešti nevadila. Tak snad někdy opět na viděnou, bando.
