Návštěva této akce patří zpětně mezi nejpovedenější motosrazy, kterých jsem se kdy účastnil. A jak to všechno začalo? Jako obvykle během zimních měsíců před sezónou 2023. Ale popořadě.
Tahle sranda začala vlastně už v uplynulé zimě. Všichni určitě znáte ten zimní absťák, kdy po pár týdnech od ukončení předchozí motosezóny to s vámi začne šít a děláte si plány kam příští rok vyrazíte. Stejně tak i já si plánuji co, kdy a kam. Dílem to jsou mé oblíbené akce a dílem také nové akce, které lákají k návštěvě. Do prvé skupiny patří u mne již čtvrtým rokem Cestovatelský víkend v RS Trnávka na Vysočině pořádaný firmou Adventure-moto.
Společný výlet s kamarádem, který je bývalý voják a má blízko k blátoplazům. Ani mě není tato oblast cizí a tak slovo dalo slovo a nápad na společný výlet byl na světě.
Původně jsem myslel, že když budu vyjíždět od našich z Hlučína, odjedu konečně v klidu. Ale opak byl pravdou a vlastně to dopadlo jako vždycky. Ještě ve čtvrtek večer dodělávám věci do práce, co by následek optimistického plánování.
Ale ráno nakonec jedu. Na smluvené pumpě se potkávám s Markem a Korym. Cesta je více méně domluvená s tím, že pokud by bylo tempo příliš rozvláčné, pojedu napřed a kdo chce, se přidá.
Zbytek gruppe Ostrava!!! se přidává s mírným, nicméně stále akceptovatelným zpožděním a vyrážíme vstříc beskydským kopcům.
Vzhledem k počasí venku a nastávající motosezoně jsem zjistil, že je opravdu nejvyšší čas podělit se s vámi o rukopis, který jsem si zapsal minulou sezonu na cestě do Polska.Dovolená proběhla 11-16.srpna. Termín zmiňuji proto, že jestli si pamatujete byly opravdu brutální hice a i na motorce bylo fakt horko. Dále velmi děkuji bratrovi, který dal můj text na stránky, jelikož můj počítač to nezvládne. 
Přiletěl k nám před dům divný pták, odkudsi z jihu, snad až z Bavorska. Takhle v půlce zimy to nebývá obvyklé a že by u nás chtěl přezimovat. Povídání o starostech mladých a neklidných motorkářů, viděno očima staršího motorkáře, který se nemůže dočkat jara a tak si krátí čas psaním takovýchto elaborátů.
Studený zimní večer počátkem ledna 2022. Jsem tou dobou v práci a slyším klapnout dveře obchodu. Tak tu mám dalšího zákazníka a jdu z vedlejší místnosti vstříc novému zájemci o krmivo. Mladý týpek kolem 25 let, s helmou, která snad pamatovala Rossiho ještě jako puberťáka a motorukavicemi mi hlásí, že je zde, aby zaparkoval tu motorku na zimu. Prý to domlouval s mým synem. Sakra, do Apríla je ještě daleko a tak se jdu podívat ven před obchod s čím, že si to ten potomek Eskymáka a motorkáře přihasil. Káčkové Bávo 1200 RS, rok narození odhadem přelom milénia. Potlačil jsem silné nutkání mu navrhnout, aby si zajel přezout na drapáky a pak že mu hned otevřu vrata a může to tam hodit. Vysvětlil jsem mladému muži, že ono slíbené místo dělí od jeho Bundesfofrgauče cca 30m rozmáčeného svahu krytého neduživým zimním trávníkem. Že s takhle těžkou motorkou to nedá, jedině by vládl dovednostmi Davida Coperfielda.
Pořídil jsem si nedávno knihu o lidových stavbách v Čechách a na Slovensku. Pro lidové stavby mám slabost a zde bylo vše pohromadě i krásnými fotkami. Můj zrak padl na jeden skanzen kousek od Chebu - to by jsem chtěl vidět. To nejdůležitější, kam, bylo vyřešeno. Na řadě byla má oblíbená část, kudy? Trasu na Ústí nad Labem a dále podél Krušných hor na západ jsem nyní odložil na zpáteční trasu z tripu. Už jsem ji měl celkem najetou a chtěl jsem vidět něco nového. Krátká rozvaha nad mapou, jasně, pojedu na Prahu a pak na Karlovy Vary. Téměř polovina trasy je po dálnici, zbytek se dá odjet po slušných silnicích. Tahle jižní trasa je skoro stejně dlouhá jako ta severní, ale bude o něco rychlejší. Dilema termínu za mne vyřešil zbytek rodiny, bude zima a nikomu se nikam nechtělo. Tudíž jsem měl pro sebe den volna.