Na firemní e-mail mi přišla zpráva od šéfa s předmětem Motosalón 2026 a v něm volná vstupenka.
Řekl jsem si, že je to už opravdu dlouho, kdy jsem byl na výstavě motorek a když jsem tak zalovil v paměti, bylo to v roce 2008. Takže honem na internet, zabukovat jízdenky a program na 7.3. je na Světě.
Přidala se ke mě i Lucie, ale jen do vlaku, po vysednutí na hlavním nádraží jsme se rozdělili. Ona za kámoškou a já směr výstaviště. Než jsem nastoupil do tramvaje, pobavila mě skupina krajánků, kteří měli taky v úmyslu jet na výstavu. Cestou ve vlaku ladili formu pivem a následně sedli sice na tramvaj č.1, ale opačným směrem.
Něco kolem 11.h jsem došel k branám výstaviště, krásně svítilo sluníčko a já věděl, že si den užiju.
Při skenování mojeho volňásku dokonce nenastala žádná komplikace, což jsem se divil, ale byl jsem tam. Rovnou jsem si to namířil do prvního pavilonu, kde mi přišly vystavené snad jen čínské motorky.
Každopádně první věc, která mě opravdu zaujala byl řadový šestiválec značky Benda. Tento motor byl vsazený do takového nějakého kladkostroje podobného xdiavelu od Ducati. Všiml jsem si, že nás nadšenců kultivovaného chodu řadového šestiválce bylo hodně a tak jsem udělal místo dalším a pokračoval tedy dále. V tom to pavilonu, jak jsem psal výše byla jen čína a tak jsem se tedy přesunul do další sekce a tam už to bylo zajímavější.
Potkal jsem stánek s Kawasaki a chvíli jsem ohlížel nové KLR 500, o kterém jsem četl na motorkářích, že je celkem povedené, ale nemohl jsem si pomoct, jeto strašný prcek. Takže jsem to tady jen tak přeletěl a hrnul se k nové ninji. Ta už tedy byla o dost zajímavější a co si budeme, ta zelená je krásná. Chvíli jsem kolem toho pochodoval, tvářil se u toho, že všemu rozumím a všiml si, že kousek vedle má stánek ten pán, který za to všechno může a díky němu vznikla i tato skupina. HONDA! Konkrétně tady jsem byl docela dlouho a všechny modely jsem si pěkně postupně prošel a musím říct, že ikdyž dnešní moderní styl a veškeré ty křivky jsou něco mezi atomovou ponorkou, kosmírem a vetřelcem, tak Honda má prostě nejhezčí motorky. Když to vezmu popořadě a "obejdu" celý ten stánek, tak samozřejmě terénní sekce je povedená, Afrika i Transalp krása, ale co jsem konečně viděl na živo, bylo CRF 300 a i ve verzi rally. Tady si nejsem jistý, co tím vlastně chtěl básník říct, ale přišlo mi to jako nějaký pokus o napodobeninu ony nesymetrické masky se světly, jako to má BMW. Já tomu teda s velikou oblibou říkám Geberit
Po chvíli jsem se přesunul do sekce naháčů a cestovních motorek, kde jsem viděl krásného Horneta ve verzi SP a CB 1000 GT, na které mě upozorňoval Jiřík. Hezká motorka a taky věřím, že vyšší jedinci se na to budou umět i pohodlně poskládat. Co mě ovšem pobavilo... Ta barva. Pastelová šedá, která se před několika lety začala objevovat na koncernových vozech a i já o ní uvažoval v době, kdy jsem vyvařoval a následně políval barvou svůj vůz. No zevšednilo mi to a Honda musí být prostě červená. Ano vím, mám VeFRo černé
Po přesunu dál jsem se objevil v sekci supersport. Tak nové eReRo, to je dělo! Opravdu krásná mašina a až jsem se dostával do mdlob, když jsem četl ty výkonové parametry. 160kW při 201 kilech. To jsou furt záda originál. Klasická trikolora tomu moc sluší, ale vedle ní byla v černém matu a ano, Honda může být vlastně i černá

Kousek vedle stála šestistovka, která jezdí přírodní okruhy a vypadala divoce. Škoda, že nám Zlatý Kahanec sežral covid. Hondu jako takovou zakončím elektrosekcí, kterou bych teda nejraději úplně vypustil, ale vzhledem k tomu, že jsem předseda předmětové komise právě i za obor elektromobility, tak to zmínit musím.
Pokračuji dále a všímám si, že Roayl Enfield se snaží zaujmout pověšenou motorkou za ráfky hore riťu a druhou jen tak pohozenou motorkou. Nechápu, aristokrati. Přesunul jsem se k Suzuki a tady jsem tedy žasnul. Model GSX-8TT vypadá jako nějaký japonský haryk! Samozřejmě vystavené i nové GSX-R, ale na jeho smůlu měli veškeré modely této motorky napříč všemi ročníky a já samozřejmě tak jako to řekla kdysi Lucie mám starou duši, takže pro mě bylo aktuální GSX-R z roku 1985

Pěkné bylo od Suzuki snad jen DR-Z 400 S a SM.
Tak jsem si říkal, že jsem snad asi viděl všechno, co jsem potřeboval a pomalu jsem se přibližoval k východu a k mému údivu jsem našel další pavilon. Tak tady tato sekce byla snad ze 3/4 BMW. Tak nějak mě to nechalo chladným, okukoval jsem nějaké interkomy a všímal si nějakého chumlu lidí na druhé straně. Pomalu jsem se k nim blížil a všiml si, že zde má své místo JAWA. Řekl bych, že asi nějak nepotěší, ale ani neurazí. Každopádně ten chumel lidí byl přede mnou a v něm stála JAWA 1000. To jsem teda čučel, jak puk. Hlavně na tu cenu. Lidi, jeden a půl míče! Tak nějak jsem se snažil přijít na to, co by mělo mít takovou cenu, ale jaksi se mi nepovedlo.
Vzhledem k tomu, že jsem tam kroužil už nějaké 4 hodiny a začínaly pomalu bolet záda, začal jsem se směrovat k východu a cestou jsem potkal ono GS od Igora Brezovara. Tady jsem se tedy na chvilku zastavil a nevěřícně zíral na motorku, která byla očividně do posledního šroubku využita na maximum. Nemohl jsem si nevšimnout i krásného stroje CBX 1000 s řadovou šestkou. Ikdyž ta motorka nic neumí, je strašně krásná a ten zvuk.... Jak by řekl klasik, idyla, idyla, idyla.
Před odchodem z pavilonu jsem si všiml stánku s akumulátory MOTOBATT (to jsou ty žluté) a uzmul si osazovací tabulku s vizitkou na 10% slevu. Pak už hurá na tramvaj a za Lucií.
V závěru bych tuto výstavu hodnotil asi tak... Novou motorku si nekoupím, protože není žádná, která by se mi líbila. Buď je motorka škaredá nebo je v ní motor z elektrocentrály. Asi budu muset počkat až se kluci z Hondy zase nad sebou zamyslí a postaví novou VeFRu.