Akce clubu
Jarní sraz 2021-Jizerky
- Podrobnosti
- Kategorie: Proběhlé akce
- Zveřejněno: 3. 7. 2021 13:00
- Napsal Jirka72
- Zobrazení: 1717
Slovy klasika, že všechno je jednou poprvé a jaké je to někdy pěkné dnes začnu. Vloni na podzim po srazu na Prajzské mi hlavou bleskla myšlenka na zorganizování srazu v mém domovském regionu - v Jizerských horách. Jenže, pak jsem si říkal, nechám tomu volný průběh, třeba se toho ujme někdo tak říkajíc služebně starší, přeci jen jsem v tu dobu nebyl v klubu ani rok. Koncem roku 2020 bylo na klubovém fóru stále ticho jako po pěšině a tak jsem vypustil sondovací balónek. Nikdo neprotestoval, doba byla nejistá. Kalkuloval jsem s myšlenkou, že by nebylo od věci mít věci připravené až to okolnosti umožní a bude možné se sejít. Myšlenku na sraz v zahraničí podřízl čínský virus jako hospodyně nebohou slípku a tak jsme asi všichni byli rádi i za to tuzemsko. Chtěl jsem si vše včas zajistit a tak jsem si již někdy od března průběžně kontaktoval potenciální ubytovatele. Nejednou mi hlavou blikla myšlenka, aby do doby ukončení epidemické stavu nezkrachovali, aby byla otevřená muzea, která jsem chtěl ukázat nebo aby se dalo projet kolem Souše. Naštěstí to vše dopadlo dobře. Trasu výletu jsem měl za letošní jaro projetou dvakrát, aby mne nepřekvapila nějaká uzavírka či jiná komplikace.
V pátek 18.6. jsem vyrazil z domu s půlhodinovým zpožděním oproti plánu, ale mám to kousek, tak se nic neděje. Na místě jsem byl zhruba úderem čtvrté, ubytoval se a stihl prohodit i pár vět s majitelkou penzionu Poledník. Pak už jsem mohl jen čekat. Kolen půl páté se to začalo plnit, přijel Dvoři a Scorpion ze směru od Souše. Trošku mne tím překvapili, čekal jsem je z druhé strany, ale proč ne. Tahle trasa je hezčí, o tom žádná. Když si Dvoři sundaval bundu, tak jsem si myslel, že se cestou chladil i s oblečením někde ve Smědé, z rukávů mu doslova kapalo. Tak ta koupel opravdu byla, ale jen ve vlastní šťávě. Škorpík mne také nezklamal, přišel revolučním testováním pneumatik, které místo gumy jako hlavní složky používají plátno. Inu doba je těžká a šetřit se musí. Po pár desítkách minut dorazil Jarák s Pavlou, tady se žádné překvapení nekonalo, vše proběhlo v režii BMW R 1200 RT. Malé překvapení se ale přeci jen konalo i zde, přivezli ssebou nového člena Vefroklubu – Jirku, ten přijel stylově na VFR 800 Crossrunneru. Po této dvojici dorazil Vehrvolf a Marek, pro tento sraz asi nejvzdálenější účastníci srazu.
O veliké překvapení se ale postaral Hurvajs s partnerkou. Přijeli s partou jiných motorkářů a nepřijeli na Vefru. Dorazil na čemsi, co Vefro vůbec, ale vůbec nepřipomínalo, montuje se to údajně v Rakousích a mělo to na boku napsanou zkratku pro postup během startování- KTM (pro neznalé-kick ten minutes). Pro tento večer už nikdo další nedorazil a rozproudila se plodná diskuse, přerušovaná pouze plněním nutričních potřeb a eliminací dehydratace. Paráda, tyhle okamžiky mám na každém srazu velmi rád. Dokonce jsme měli neuvěřitelné štěstí a potkali zde p.Šercla seniora, zakladatele místního muzea, na jehož návštěvu jsme se následující den chystali. Měli jme s tímto pánem velmi zajímavou a dlouhou debatu.
Z budíčku na druhý den jsem měl poněkud obavy, ale máme ukázněné mužstvo (dámy přítomné na srazu mi prominou) a tak vše proběhlo takřka bezproblémově. Půlhodinová sekera v čase odjezdu byla eliminována časovou rezervou, kterou jsem si pro návštěvu každého bodu schovával. Cílem první zastávky bylo Muzeum socialistických vozů v Železném Brodě. Tady se asi všichni trosku zasnili a vzpomínali na dětství, čímže vším se to kdysi jezdilo. Některé z vystavených vozů bylo možné i zakoupit, ale nikdo z nás odtud autem neodjel a všichni jsme v jedné stopě pokračovali dál.
Trasa nás nyní vedla dále proti toku Jizery do Podspálova. Zde jsme opustili Jizeru a vydali se proti proudu Kamenice směrem na Bozkov. Myšlenka na ochlazení v místních dolomitových jeskyních se mi v tom teple také mihla hlavou, ale tato atrakce bývá poslední dobou značně vytížena turisty a bez předchozí rezervace je to docela vabank. Tak dlouho jsme zde čekat nemohli. Pokud ale někdy budete mít cestu okolo, bude teplo a budete mít čas, všem návštěvu vřele doporučuji. Teplota stálých osm stupňů vám v tomto horoucím počasí udělá vyloženě dobře. Toť osobní zkušenost má i mé rodiny. Frčíme dále na Jesenný a Vysoké na Jizerou, baťůžci zde mají výhodu. Nemusí sledovat provoz a mohou se kochat. A že zde je nač koukat. Mezi Rejdicemi a Příchovicemi proběhne další zastávka.
Parádní výhled na hřebeny blízkých i vzdálenějších hor. Méně parádní pohled se ale naskytl Markovi na jeho pravou vidli. Neposlušné gufero ronilo olej a to dost. Společnými silami se zdařila improvizovaná oprava, následovalo pár fotek a jelo se dále. Výjezd z Desné k Souši je vždy pěkný (pokud není zrovna krátce po zimě a všude se neválejí zbytky posypového materiálu) a ani při průjezdu kolem Souše se nikdo z nás nepotkal s in-line bruslařem, který by se pokoušel poměřovat své síly s našimi ocelovými oři. Zato cyklistů se zde letos urodilo nadmíru a některým s nedávno přijatým zákonem o objíždění velocipedistů docela narostla křídla. No ale dali jsme to a ani posypová drť v jedné z posledních zatáček před Bílým Potokem nás nezastavila.
Na oběd jsme se dostavili s necelou půlhoďkou zpoždění, prodleva byl opět pokryta z rezervního fondu a po svlažení hrdélek a naplnění bříšek jsme se vydali ve tři hodiny do Jizerskohorského technického muzea. Bylo to odsud kousek a tak jsem využili služeb pěškobusu. Na místní pokladně byl božský chládek a tak jej tam všichni rádi využili pro temperování své tělesné schránky na přijatelnou teplotu.
Prohlídka muzea s průvodcem v podobě majitele p. Šercla juniora byl mimořádný zážitek. Zde zjihlo srdce nejednoho borce, který zde viděl mechanické hračky z dob jeho mládí. Vidět Vehrvolfa v kokpitu leteckého trenažéru TL-29 pod přísným zrakem svého staršího bratra Scorpiona, který mu nic neodpustil byl taky veselý zážitek. Holt starší brácha se musí poslouchat.
O patro níže se mohli zase pokochat naše dámy, tolika šicích strojů na jednom místě není docela běžně k vidění a myslím, že expozice věnovaná textilnímu průmyslu nebyla lhostejná ani pánům. Bohužel jako vše i návštěva toho parádního podniku měla svůj konec. Po rozloučení s p. Šerclem jsme se vydali zpět do penzionu. Plni dojmů, po dobré večeři a chmelovém moku z Vratislavic následovala opět plodná diskuse nad asi všemi možnými problémy, které trápí lid motorkářský. Někdy kolem deváté večerní přišlo na řadu překvapení večera. Dorazil Scala na svém bavorském oři. Potěšil, nezklamal a dojel jak slíbil. Uléháme po parádním dni plném zážitků.
Poslední den srazu. Po snídani následovala již jen krátká rozprava nad optimalizací zpáteční trasy a rozloučení. Malinkou kaňkou na tomto jinak vcelku, neskromně si troufnu říci vydařeném srazu, byla neúčast nahlášených k ubytování. Omlouval jsem se za ně majitelce penzionu, původně nás bylo nahlášeno 15, dorazilo pouze 11 (dvě duše se slušně odhlásily, zbytek již ne). Bylo by vhodné zavolat alespoň ubytovateli, že svůj pobyt ruším, aby mohl rezervaci lůžka zrušit a nabídnout jej jinému zájemci.
Jinak děkuji všem účastníků tohoto Vefrosrazu, za moji maličkost – já si to moc užil a doufá, že i vy ostatní. Už se moc těším na další setkání zase někde jinde, ale s Vefrem v srdci. Mějte se všichni fajn a kolama dolu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
{jcomments on}