Akce clubu

13.-15.10.2017 Vlastějovice

Seznam článků

Vlastějovice_2017

Podzimní sraz se uskutečnil v malebném Posázaví, ve Vlastějovicích, nedaleko Zruče nad Sázavou. Nemám to daleko, jen něco přes sto kilometrů, takže stíhám dojet za soumraku i po práci. Počasí se (naštěstí opět) navzdory pesimistické výhledy z dlouhodobé předpovědi se přetavily v  babí léto. Slunce svítí, stromy si oblékly podzimní kabáty, a když vytlačím bramboru před garáž, je dvacet stupňů.

Ano, tento sraz je trochu zvláštní v tom, že tentokrát jedu s mínus dvěma válci. VFR stojí od jara rozebraná. Kdo by se taky hrabal v motorce přes léto, že? Třináctého pátek není tak docela můj oblíbený termín. Říká se, že více než třikrát už to není náhoda. Možná mám třináctého v pátek v rukách naděláno více než jiné dny. Nevím. Ale vždycky, když se něco podělalo, bylo to v pátek třináctého. Plánovaná trasa však vede po okreskách s malým provozem. Snažím se na to nahlížet optimisticky. Optimismus mi vydrží patnáct kilometrů, kdy v lesnatém úseku s předtuchou brzdím před levotočivou zatáčkou. Kurnik, byla tam! Rozevlátá Oktávka v protisměru.

Když před Vysokým Chlumcem uvidím značku s dodatkovou tabulkou „Bažanti na vozovce“, zpomaluji. Bažanti nikde. Ani ti opeření, ani ti v uniformách. Jedu snad dva kilometry a pořád nic. Přidám a hádejte. Byli tam! Celé hejno zpitomělých bažantů z odchovu. Dřepí si na asfaltu a někteří se ani neobtěžují zvednout, když projíždím kolem. Nesázel bych, že dožijí jara. Ale možná to je záměr a speciální odchov pro méně schopné střelce místního mysliveckého sdružení.

Cestu prakticky znám a naštěstí mě již nečekají žádná další nepříjemná překvapení. Jen úsek z Vlašimi do Zruče jsem nejel ani nepamatuji. Příjemné překvapení je pěkný asfalt v zatáčkách kolem Sázavy. Do Vlastějovic přijíždím za soumraku jako poslední dnešní účastník.

Zatímco se jdu ubytovat, kuřáci objeví na, čem jsem přijel, takže Kotel, coby tradiční příjemce vtípků o chybějícím válci, přichází o část své popularity.

Podzimní srazy mívají tradičně menší účast než jarní. Možná je to tím, že se dříve stmívá, někomu je zima, někdo už má zazimováno. Ale to nebrání tomu, že se sejde dobrá parta lidí. Páteční zábava trvá dlouho…

Vlastějovice_2017Sobotní ráno je slunečné a chladné. Dobrá snídaně a účastníci se dělí na dvě skupiny. Čerstvější část se chystá na vyjížďku s cílem v Kácově, kde máme domluvenou návštěvu v muzeu Jawy. Ta znavenější část se přesune autem.

Vyjížďka se nese v pohodovém tempu, i když nejeden z nás si vyzkouší, že ráno na podzim to klouže… J Něco po druhé hodině a chvíli bloudění v cíli nacházíme Pivovarskou restauraci. Je tam sakra plno. Klub sedí na terase, ale tam se už nevejdeme. Bereme zavděk místem vevnitř. Čekal jsem, co na nás zbude, ale kačka se zelím a knedlíky zbyla a za mě dobrá.

Vlastějovice_2017Do Kácova dojíždí taky Tommy, Luky, Dave a Bednys. Skupina návštěvníků je tedy docela početná a muzeum vcelku malé. Ale vešli jsme se a komentář byl poutavý. Zajímavé je, že muzeum není jen striktně o motorkách, ale také o jiných historických strojích. Asi všem utkvěl v paměti historický pletací stroj na ponožky.

Úsek Kácov – Uhlířské Janovice taky stojí za to, takže jedeme do Vlastějovic oklikou. V Janovicích ještě zdržím ostatní na pumpě, protože brambora se ujetých po 300 km dožaduje benzínu.

Z výše uvedených účastníků však nikdo nezůstává přes noc. Dave s Bednysem odjíždí už z Kácova. Luky se s námi sveze do Vlastějovic a night rider Tommy s námi posedí v hospodě, ale pak taky míří ku Praze.

Takže v sobotu jsme prakticky ve stejném složení jako v pátek, což zase tak obvyklé nebývá.

Vlastějovice_2017Nedělní ráno je jako přes kopírák toho sobotního. Cestu zpátky si tedy protáhnu přes Českou Sibiř a v jednu hodinu jsem doma jak na koni.

Penzion ve Staré škole je překvapivě příjemné zařízení. Opravdu se jedná o přestavbu staré školy. Ceny mírné, kuchyně slušná, snídaně bohatá, pivo nedošlo. Není mnoho podniků, které stojí za návrat. Tenhle by si nějakou další akci v budoucnu zasloužil.