Jarní sraz se uskutečnil na chatě Onen Svět na Milevsku. Akce vznikla tak nějak z nouze, jelikož k organizaci jarního srazu se nikdo neměl. Měl jsem v plánu uskutečnit sraz v okolí Příbrami, ale s rezervací penzionu jsem váhal příliš dlouho, takže šest týdnů před plánovaným termínem byly všechny tři vyhlídnuté penziony plné. S ohledem na to, kolik lidí nakonec přijelo, by jeden z nich stejně kapacitně nestačil. Svým způsobem štěstí v neštěstí pro nás bylo, že na Onom Světě zrušili z rodinných důvodů rodinnou oslavu, takže chata se jako zázrakem uvolnila pro nás.

Počasí opět hrozilo katastrofou, což se dva dny před srazem projevilo dlouhotrvajícím lijákem, kdy za jedno odpoledne napršelo tolik, co zde nespadlo po předcházející dva měsíce. Ale v pátek se to začalo vylepšovat a nakonec víkend vyšel hezky.

Vzhledem k tomu, že místo srazu mám prakticky za humny, nebyl s odjezdem žádný stres. Dojeli jsme z práce, sbalili těch pár věcí a vyrazili na místo činu. Jedu opět na Bramboře, protože VFR jsem za celý rok zvládl akorát rozebrat (a nevím, jestli ji budu umět ještě složit 😊). Jsem tedy opět terčem vtípků, na čem že jsem to přijel.

Ale sranda musí být, o čemž se během srazu několikrát přesvědčil i Míra Diesel. Bohužel smysl pro humor neprojevil majitel chaty, který se celou dobu tvářil jako bodrý chlapík, ale následně se chytl s Beykem kvůli věci, o které nic nevěděl a nechtěl si nechat ani nic vysvětlit. A protože Beyk je taky tvrdá palice, bylo zaděláno. Nastaly staré známé scénáře:

1. Tomu pánovi už nenaleji.
2. Ten pán ať opustí můj pozemek.
3. Když ho bude opouštět, zavolám na něj policajty (technická poznámka - než dojedou z Milevska, bude Bejk kdo ví kde).
4. Jestli ten pán neopustí lokál, nenaleju nikomu z vás.
5. Když mu budete kupovat piva, neleju nikomu z vás.
6. Dobrá, nebudeme to hrotit, budeme se chovat profesionálně. Je po 22:00, takže zavíráme…

Vzhledem k tomu, že jsem následující část večera strávil s trucujícím majitelem v kuchyni, nedokáži posoudit, nakolik tato kauza poznamenala zábavu ostatních, ale další stížnosti jsem nezaznamenal, takže snad v pohodě.

Sobotní ráno je slunečné a slunce se odráží od rozhlehlé bílé pláně. Že by? Lezu na rozhlednu a koukám na údolí Vltavy přikryté mlžnou peřinou. Asi proto se to tady jmenuje Onen Svět.

Po snídani razíme na Temelín. Není to daleko, ale trochu podceňuji jízdu v koloně. Jedeme pomaleji, než jsem čekal. Ale zabloudit nemůžeme. Znám to tam a Scorpion zná Temelín ještě z doby, kdy se stavěl. Takže jako své boty. Výsledek je, že já přivedu kolonu na hřbitov a Škorpík pochopil, že tudy taky ne, když minul chladící věže a rozevřelo se před ním panoráma Šumavy. Naštěstí zbytek výpravy projevil větší akceschopnost a podle cedulí, velkých jako kráva, infocentrum v pohodě našel. Navzdory kufrům jsme na místě dvě minuty po dohodnutém termínu. Ale nestihneme ani slézt z motorek a už nás vyhání z parkoviště kvůli dětskému dni. Musíme přeparkovat na parkoviště o kus dál. Sekera tedy narostla na třináct minut. Jen Rošťák si drze parkoval u vchodu, protože tam byl první a oni už neměli odvahu ho vyhnat.

Expozice z mého pohledu zajímavá a zvláště mlžná komora byla úžasná. To mít doma, otevřu pivo a koukám místo televize. Pokud pojedete kolem a ještě jste v infocentru nebyli, zastavte se. Pro menší skupiny není potřeba se dopředu objednávat, je to zajímavé a navíc zadarmo.

Po Temelínu byla naplánovaná vyjížďka. Jdeme zpátky na parkoviště. Na plácku před zámečkem stále chystají dětský den a dítě ani jedno.

Původní záměr byl, že se skupina rozdělí do menších útvarů a každý podle svých schopností si trasu projede. Díky tomu taky nebude problém s místem v restauracích, protože dvacet lidí najednou většinou problém je. Nicméně o další výlet nikdo neprojevil zájem, takže jedeme na oběd hromadně. Doporučovaná hospoda v Sepekově praská ve švech, obložená desítkami kol. Tady to nepůjde. Naštěstí si Pája vzpomíná na hospodu v Petrovicích, kde jsme už taky párkrát byli. Nakonec to není špatná volba. Na náměstí je spousta místa na parkování a v tuto hodinu již má hospoda také svou obědovou špičku za sebou. Místa máme dost i na zahrádce. Obědové menu je sice již prořídlé, ale nakonec si vybrali všichni. Rošťák s povděkem kvituje sousedící cukrárnu a operativně doplňuje cukry.

Po obědě krátká zajížďka na hráz přehrady. Zde se nakrátko loučím. Skočím domů pro dalekohled na ty panorámata. Na chatě se postupně sjíždíme kolem páté. Po zážitku z rána lezu natěšený na rozhlednu a prd. Obzor se ztrácí v oparu.

Postupně se scházíme na terase. Moje vidina oroseného piva se rozplývá, když mě Pája táhne na procházku. Část z Onoho světa po červené byla hezká. Fotky nemám, foťák zůstal na chatě. Vracíme se před sedmou a neustále padají dotazy, kdy budeme hrát kubb. To mě taky překvapilo, ale nakonec, proč ne, když už jsem je dovezl. Tommy se iniciativně pouští do vytyčování hřiště a za chvíli hrajeme. Do tmy stihneme dvě hry, které skončí dobře, to jest nerozhodně. Bojovný a vzájemně vyrovnaný souboj dvou týmů kazila svým výkonem pouze Verča. Ta bude mít pro příští zápas povinný hendikep jedné promile v žíle. Aby se netrefovala tak moc.

Sobotní večer byl usedlejší než páteční. To už je taky tradice a vlastně i nutnost. V jedenáct to vzdávám a jdu spát.

Na sraz postupně dojelo 29 lidí. Vzhledem k tomu, že v klubu je aktuálně 46 členů, to je velmi slušná účast. Jsem rád, že dojelo tolik lidí a hlavně tolik nováčků.

Pokud jde o chatu Onen Svět, to místo se mi líbí, vaří dobře, ale opakovat nejspíše nebudu. Myslím, že pro každého provozovatele by měly platit slova hostinského Palivce: „Tady máš pivo a žvaň si co chceš.“