Články

První jarní **

** První jarní **

thumb_pict0001.jpgVenku nádherně svítilo slunce a já jsem pozorovala první jarní paprsky s úsměvem. Konečně. Zima snad již nenávratně odešla, aby se k nám opět vrátila až za třičtvrtě roku. Stála jsem na balkóně a teplo paprsků se vpíjelo do mé kůže.



Usmála jsem se při představě, co mě za chvilku čeká. Zavřela jsem oči a užívala jsem si ten pocit, jak mě sluneční paprsky nabíjejí energií. Stála jsem ještě chvilku, když jsem uslyšela ten známý čarovný zvuk. Otevřela jsem oči a už jsem na obzoru viděla Veverku a jejího pána, jak se ke mně blíží. Můj brouček a já jsme se chystali na první letošní výlet na naší Hondě VFR, tedy Veverce.

Obula jsem se a vzala všechny nezbytnosti – helmu, rukavice, bundu a intercom. S radostí jsem vyběhla před dům a už mě vítal můj brouček polibkem. „Teda, ještě jsou silnice i gumy studené, ale je to super. Na tohle jsem se těšila celou zimu.“ Usmála jsem se a bylo mi jasné, že jsme na tom oba dva podobně. „Také se těším. Tak šup a jedeme“

Nasedli jsme na Veverušku a já se přitiskla k zádům svého miláčka. Objala jsem ho pevně rukama a Veverka se dala do pohybu vpřed. Samozřejmě ne sama od sebe, brouček tahal s pocitem spokojenosti za plyn a oba jsme si užívali ten pocit, že brázdíme silnici a první jarní paprsky zahřívají nás i silnici. Nejprve jsme jeli pomaličku, kličkovali jsme silnicí, abychom zahřáli pneumatiky. Užívala jsem si ten pocit, kdy jsem pod sebou cítila sílu sta koní.

Po chvilce, když jsme vyjeli z města, se rychlost motorky zvyšovala. Každá další zatáčka a každý další kilometr první jarní jízdy dodával mému princi víc a víc jistoty a jízda se stávala sportovnější. Jeli jsme po rovince a já neodolala – roztáhla jsem ruce, abych mohla víc vnímat sílu větru proti nám.

Ujížděli jsme krajinou a oba jsme se usmívali. Bylo sice ještě poměrně chladno, ale ani jeden z nás to příliš nevnímal. Pocit z jízdy po tak dlouhé zimě nám dodával dost energie a rozehříval nás tak, že zima neměla šanci. A i když naše první společná jízda tohoto roku byla poměrně krátká, pocit z ní nás nabyl energií a už jsme se oba, nebo snad všichni tři – Veverušku nevyjímaje - těšili na další kilometry nádherné jízdy a pocitu svobody, který to přináší.

Mája (11.11.2006)