Podrobnosti

Kategorie: Nezařazené

Zveřejněno: 3. 9. 2007 2:00

Napsal Mája

Zobrazení: 3005

Silnice, motorky, jedna stopa, ale i dobré jídlo a návštěva akvária - v tomto duchu se nesl náš další výlet... 

Už od pátku jsme přemýšleli, kam bychom mohli v neděli vytáhnout naší Veferku. Chtěli jsme se pořádně projet, ale také se někam podívat, ne jen jezdit bez cíle. V sobotu večer jsem nakonec zasedla k netu, brouzdala a hledala, když mi padlo do oka Obří akvárium v Hradci Králové. Můj miláček si nedávno doma založil akvárko a tak jsem si říkala, že by se mu ten nápad mohl líbit.
V sobotu a v neděli jsme obvolávali některé lidičky, ptali se, kdo pojede s námi, kdy se to komu hodí a kde se s kým sejdeme. Nakonec jsme se stejně sešli vlastně s každým jinde a někdy i v trošku jiný čas, než bylo původně plánované.
Jirka jako vždycky nestíhal. Vyzvedávali jsme ho u něj doma, odkud jsme pak samozřejmě odjížděli se zpožděním a navíc bez Zdéni, která měla jet původně taky, ale musela ještě odvézt malou Kačenku. S Jirkou jsme dorazili na benzínku do Lysé, kde už na nás čekali Kendy s Verčou. A vydali jsme se do Českého Brodu, kam po chvilce dorazili také Roman s Péťou. Ještě než jsme vyrazili odtamtud, volala Zdéňa a dohodla se s Jirkou, že on se vrátí zpátky do Milovic, vyzvedne ji a pak nějak dorazí za námi.
My ostatní jsme se vydali přes města a vesničky směr Hradec Králové. Abychom se vyhnuli dálnici, brali jsme to přes různé jiné cesty. Jelo se pohodově, počasí nám přálo – zataženo, ale nepršelo, teplota byla akorát na cesty.
V Hradci nás sice trošku zmátla objížďka, ale po chvilce se nám podařilo dorazit k budově, na níž nápis hlásal Obří akvárium. Dorazili jsme těsně před čtvrtou hodinou, prohlídka začínala ve čtyři. Zaplatili jsme 70 Kč vstupné za osobu + 20 Kč za foťák a vydali se na rybičky. Prohlédli jsme si nejprve kostry různých ryb a rybiček. Pak jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli teplotu a vlhkost tropického prostředí – procházeli jsme přes lávku, pod námi plavali krásné velké ryby. Miláček fotil a fotil, my ostatní jsme se „jen“ rozhlíželi. Poté jsme po schůdcích sešli dolů a najednou jsme byli v tunelu pod lávkou, tedy ve skleněném tunelu vedoucím pod vodou, kterou jsme předtím přecházeli. Všude kolem nás plavali nejrůznější ryby – některé tmavé, jiné v pestrých barvách. Paní průvodkyně nám řekla některé zajímavosti. Co si tak pamatuju: 1) Vždy ve čtvrtek krmí ryby potápěč, který musí mít hodně silné rukavice, jinak by mu některé ryby způsobily pořádné pokousání. 2) Sklo akvária bylo vyrobeno a dovezeno Japonci, má tloušťku 6,5 centimetru a bohužel poměrně dost zkresluje, takže vám některé věci připadají blíž, než skutečně jsou. 3) Jeden druh z ryb, které byly v akváriu, má specifický způsob rozmnožování. Samice přenese vajíčka k samci do tlamy a on potom asi 2 měsíce (tou dobou si nejsem jistá, ale myslím, že tak nějak to paní říkala) vůbec nepřijímá potravu. V jeho tlamě se malé rybky učí životu a vedou souboje – navzájem se požírají, aby měli co jíst – po zmiňované době samec otevře pusu a vypluje z ní pouze jedna rybka, už poměrně veliká, ta nejsilnější, která snědla všechny své sourozence. Tohle jsou některé ze zajímavostí, které jsme se dozvěděli.
Pak jsme se ještě podívali v jiném akváriu na velikou želvu, masožravé piraně a kdo měl zájem, mohl sledovat i jeden naučný film. Ten jsme my vynechali. Obří akvárium nabízelo také možnost koupit si nějaké rybky do domácích akvárií, ale to se nás jaksi netýkalo. Leda bychom naplnili celý kufr vodou a zkusili dovézt rybku takhle, ale to by se jí asi nelíbilo.
Obří akvárium sice není zas tak velké, jak jeho název napovídá, ale je to docela zajímavé místo, kde člověk potká ryby, které rozhodně v domácím akváriu nenajde.
Z Hradce jsme pak zamířili směrem na Chlumec, na náměstí jsme se sešli s Dejvem, zajeli jsme si do Zámecké restaurace, tam za námi konečně dorazil i Jirka se Zdéňou. Dali jsme si tam nějaké papání, já osobně si pochutnala na pizze, která byla opravdu výborná.
Bylo něco po šesté hodině, když jsme odtud odjížděli. Ještě kus jsme jeli všichni společně, pak se postupně odpojili Roman s Péťou a Jirka se Zdéňou, kteří už zase mířili k domovu. My ostatní jsme ještě brázdili silničky na našich jednostopých miláčcích. Pak jsme doprovodili Kendyho a Verču k jejich domovině. Já, můj brouček a Dejv jsme se vydali ještě kousek za Luštěnice, k jedné hezké zatáčce, kde vzniklo několik fotek. Dejv statečně projížděl zatáčku v úctyhodném náklonu, stavěl svůj stroj na zadní a přitom se ještě zvládal usmívat stejně nadšeně jako děti, kteří dostanou svůj vysněný dárek pod stromečkem.
Bohužel už se začínalo stmívat a tak jsme i my zamířili k domovům. Celý den jsme spokojeně střídali pomalejší tempo v obcích s příjemně sportovní rychlostí mimo obec. Domů jsme dorazili kolem půl deváté. Bylo to příjemně strávené odpoledne, dobře jsme se projeli, strávili jsme čas s fajn lidmi, prohlédli si něco, co jsme nikdy neviděli a celé jsme si to parádně užili. Co víc si přát… Diky všem, co brázdili silničky s námi.

Mája

• Předchozí
• Následující