Podrobnosti

Kategorie: Návody a technika

Zveřejněno: 4. 5. 2013 10:42

Napsal scalla

Zobrazení: 3789

Hondu VFR Vtec jsem si pořídil ze dvou důvodů. Prvním byl můj přechod ze supersportu Suzuki GSX-R 1000, kterou jsem se rozhodl prodat s ohledem na fakt, že české silnice čím dál více nahrávají teréním vozidlům, než vozidům, se kterými bychom si užívali svižnou jízdu ruku v ruce s dokonale tvrdým podvozkem jakéhokoliv „sportovního náčiní“.

Taktéž mé okruhové radovánky začaly lézt poněkud do peněz. Druhým důvodem bylo plánování mé zatím nejdelší cesty do portugalského Fara na 30. ročník snad největšího motorkářského srazu Evropy. Vlastně tu byl ještě třetí důvod. Již od mých motorkářských počátků se mi zdál být design nové VFR-Vtec úžasný, zvláště v rudé barvě.

Samotná koupě motocyklu dopadla, po pár zbytečných návštěvách několika prodejců, naprosto dokonale. Nezávazně jsem zavolal na inzerát prodeje stříbrné VFR (2002) z Brna. Potřeboval jsem si vyzkoušet určitou věc, která se mi nezdála na VFR, kterou jsem zamýšlel koupit (samozřejmě červené) někde od Pardubic. Asi ze zvyku jsem se po telefonu s dotyčným rozvykládal...

Já: „proč ji prodáváš,když sis jí tak vyšperkoval a máš ji krátce?“..“ále, chtěl bych vyzkoušet nějaký litrový SS“

Já: “a už máš něco v merku?“ On:“noo líbila by se mi GSX-R rok 03-04“

Já: “no sranda-mě jedna stojí v garáži a prodávám jí“ On:“ale já bych chtěl jedině v té modro-bílé“

Já: “přesně takovou mám......sejdem se zítra?“

Výsledek? Úplně se mi z hlavy vykouřil požadavek, že VFR musí být nutně červená. Druhý den jsme se potkali, vzájemně si motorky prolezli a kupodivu ani jeden nenalezl nic, co by bránilo výměně (dokonce bez doplatku). Chvíle vypisování kupních smluv a pak už jsme si jen oba libovali, jak sme se tak pěkně našli.

Po pár seznamovacích vyjížďkách s novou motkou se mi potvrdily klady a zápory, které jsem čekal. Výkonově mi na naše silnice dostačovala, pohodlím mile překvapila, podvozkem ovšem byla úplně někde jinde- těžkopádná a se slabou odezvou. Ale co už, nemůžu chtít vše.

Přípravy na „Velkou cestu do Fara“ si začala motorka sama směrovat krátce po koupi. Hned při prvních jarních projížďkách mě nechala kousek od baráku- regulátor dobíjení. Proč asi mě to u Hondy vůbec nepřekvapilo? Bohužel spolu s regulátorem to odpískal i altík s baterkou. Následovala repase předních vidlic- spíš pro jistotu, u které se přišlo i na načnuté ložisko v krku řízení. Dále, jak se před jízdou přes 10tis. km v kuse sluší a patří, nová řetězovka, gumy, destičky, oleje a filtry. Dalšími kroky bylo dovybavení motorky ukazatelem zařazeného rychlostního stupně (na dlouhé výlety bezpochyby pohodlné), topcase od Givi (vychytal jsem dobrý inzerát) a boční kufry (pro mě drahá záležitost). Takže jsem koupil originály z druhé ruky,lehce rozbité. Sám si pospravoval a sám si v naší zámečnické firmě vyrobil držáky. Co mi však hodně chybělo, byl tlumič řízení..

Na ten jsem si zvyknul u předchozí GSX-R, kde už byl z výroby. . Pokud se Vám podaří na jinak krásné silnici v zatáčce nalítnout do díry či hromádky štěrku (a kdo má něco odježděno, ví že to rozhodně není žádná malá pravděpodobnost) a v tu chvíli si začnou řidítka kmitat jak osciloskop (proč mě napadlo zrovna tohle netuším  ), může Vám tahle věcička zachránit kůži a motorku Každopádně jsem tlumič řízení začal brát jako minimum toho, co můžu udělat pro své zdraví u tohoto lehce rizikovějšího koníčku. K mému údivu jsem zjistil, že žádná z opěvovaných firem tlumiče na VFR Vtec nevyrábí. Při tomto pátrání jsem na fóru narazil na firmu tribleperformance.com, která měla velice dobré ohlasy a slibovala „Pokud na váš motocykl nemáme dostupný tlumič, kontaktujte nás a my se pokusíme tlumič navrhnout a vyrobit“. A to bylo přesně co jsem potřeboval. I když jsem věděl, že není v mých silách jet několikrát na různé poměřování a zkoušení prototypů do jejich pražské pobočky. Jsem totiž z Brna a trasa Brno-Praha rozhodně nepatří mezi mé výletnické trasy. Proto jsem se spolehl na vzájemnou vstřícnost a dobrý přístup, který panuje mezi motorkáři. V databázi na motorkáři.cz jsem si proto vyhledal Pražské majitele VFR800 VTEC a obeslal je zprávou s žádostí asi tří návštěv firmy Trible Performance. Bez problému se takový člověk našel. Pak už mi jen během měsíce chodily zprávy, v jakém stádiu se výroba nachází. Jelikož jsem s tímto vším začal asi měsíc před dovolenou, dny ubíhaly a pomalu začínalo být jasné, že finální tlumič nebude do odjezdu hotov. Ale já to přece chtěl hlavně kvůli dlouhé dovolené do Portugalska! Zde se opět ukázala vstřícnost a ochota firmy Trible Performance. Člověk, který pro ně pracuje, mi na vyzkoušení poslal prototyp držáků a navíc zapůjčil tlumící jednotku ze svého vlastního motocyklu (samotné tělo tlumiče je shodné). Po dovolené jsem mu vše poslal zpět a on mně na obrátku poslal nový, již dokončený finální kus. A jako třešnička na dortu, obrovským překvapením pro mě bylo samotné balení tlumiče a příslušenství. Vše dokonale usazené v pečlivě vyřezaném miralonu (pěna). Pro někoho samozřejmost, pro mě drobnost, která v dnešní „zbastlené“ době potěší.

Tlumič lze z hlediska konstrukce rozdělit do dvou celků. Vlastní tělo tlumící jednotky, která je u různých druhů motorek vždy vzhledově a charakterově shodná a držáky, které zajišťují uchycení tlumící jednotky k motocyklu.

Tělo tlumiče tvoří válcové pouzdro naplněné olejem, kterým prochází pístek- tyčinka. Smyslem (dle mého neodborného úsudku) je,že uvnitř se spolu s tyčkou pohybuje kruhový plíšek s otvory různého průměru, kryté dalším plíškem. Nastavování tuhosti tlumiče se provádí otáčením tyčky. Tím se vevnitř ony plíšky různě překrývají a mění tak průtok oleje. Vše doplňuje několik těsnících prvků. Při nastavování je vždy cítit cvaknutí- zaskočení do dané polohy. Polohy jsem nikdy nepočítal, ale odhadem jich bude 9, možná i více. Nedá se říci, že by každá poloha byla cítit. Možná v případě profi okruhových jezdců. V běžném provozu však začnete od nejmírnějšího nastavení, kdy tlumení skoro
nepocítíte a postupně budete přitvrzovat. Tuhé nastavení cítíte lehce při ovládání "na místě", ovšem po rozjetí se rozdíl ztrácí. Rozhodně tedy nejsou na místě jakékoliv obavy.

Držák tlumící jednotky se skládá ze dvou částí. Ty se vyvíjejí pro každý typ motocyklu individuálně. První část drží tlumící jednotku přes kloubek pevně k rámu motocyklu. Na VFR800 je umístěn před nádrží prostřednictvím nových, delších šroubů do původních montážních bodů sloužících k upevnění nádrže Druhá část naopak pevně drží, opět přes kloubek umožňující otáčení, tyčku tlumící jednotky k řidítku. Zde konkrétně nahrazením objímky držící nádržku brzdové kapaliny. Jak je vidět, montáží tlumiče nijak nezasahujete do konstrukce motorky. Vše je vratné do původního stavu.

Suma sumárum - s Hondou VFR i s tlumičem řízení jsem spokojený. Třítýdenní dovolenou jsme si řádně užili, vypisovat zde, co vše jsme při projetí 10ti států navštívili, by bylo na nový článek. Za zmínku určitě stojí příhoda z rakouské dálnice, po které jsme byli nuceni ujíždět z Česka, kůli dešťům. Jak to bývá po celodenní stereotypní jízdě, v mokru a chladu, po dálnici, se pozornost vytrácí. Při předjíždění v táhlé a rychlé zatáčce jsem najel na zaplavenou, kovem krytou dilatační spáru. Řidítka se mi rozkmitaly zprava doleva, zadní kolo je následovalo. Ustál jsem to jen náhodou nebo zapracoval tlumič? Pátrat po tom nebudu. V hloubi duše vím, že zbytečný tam nebyl. A dopadnout to jinak, určitě bych si neužil jednu z nejbáječnějších dovolených života.

• Předchozí
• Následující