Akce clubu
Zimní setkání VFR
- Podrobnosti
- Kategorie: Proběhlé akce
- Zveřejněno: 11. 1. 2007 1:00
- Napsal Mája
- Zobrazení: 4415
Zimní setkání VFR (1-3.12.2006)
Původní plán zněl takto: Rokytnice, hory, lyžování… Bohužel, počasí nám nějak nepřálo, takže sníh nebyl, žádné lyžování se tedy nekonalo. Vzhledem k měsíci prosinci, ve kterém se naše setkání konalo, nepřicházela v úvahu ani jízda na motorce. Zbývalo auto a tak jsme se domluvili, že ve tři nejpozději odjedeme. Jirka byl tentokrát připraven včas (jojo, zázraky se dějí), spíš my jsme nestíhali. Ale nakonec se nám podařilo vyrazit kolem třetí z Milovic ve složení: Dave, Mája, Jirka, Zdéňa a Kačenka. Naskládali jsme se do Fábie a vydali se směr Rokytnice.
Asi po hodině a půl jízdy jsme dorazili úspěšně do Rokytnice na parkoviště, v další cestě autem nám už bránil zákaz vjezdu. Eva a Jirka už na nás na parkovišti čekali, tak jsme posbírali všechna zavazadla (a že jich nebylo zrovna málo) a vyrazili jsme směrem k chajdě. Asi 600m cesty, ale pořád do kopečka. Všichni jsme funěli jak parní lokomotivy. Vyzvedli jsme si klíče od chaty u správce a dozvěděli jsme se, že jsme mohli i přes zákaz vjezdu jet na horní parkoviště, které bylo ve stejné úrovni, v jaké jsme se právě vyskytovali. Sebrali jsme síly a vydali se na největší stoupák. Když jsme vylezli do chaty, čekalo nás „krásné“ překvapení. Zima. V chatě nebylo zatopeno a zuby nám drkotali. Tak jsme pozapínali všechna topení a doufali, že bude brzo teploučko. Zabrali jsme si některé pokoje a už nám volal Roman (Sonny), že jsou za chvilku v Rokytnici. Jirka s Kačenkou zůstali na chatě, my ostatní jsme se vydali zase dolů, na parkovišti jsme se sešli s Romanem a jeho spolubydlící Luckou, po chvilce dorazili i Lukáš s Danielou a Karlos s Kačkou. Společně jsme vyrazili do pizzerie na večeři.
Po vydatné a nepříliš levné večeři jsme vyjeli auty na horní parkoviště a pak nás čekal druhý výšlap k chatě. Když jsme dorazili, na chatě stále bylo docela chladno, tak jsme ještě řešili se správcem topení. Ve společenské místnosti jsme (s lehkým drkotáním zubů) společně shlédli kompletní video ze setkání v Jevíčku a pár dalších záběrů zejména od Lukáše. Bohužel, hned další den ráno museli odjet Jirka a Eva.
V sobotu jsme vyrazili na výlet na Ještěd, kde nás překvapila docela krutá zima a vítr, takové počasí jsme nečekali. Aby si někdo nemyslel, že jsme toho moc nachodili, musím napsat, že nahoru i dolů jsme jeli lanovkou… J Po tak náročné cestě jsme samozřejmě museli zajít na jídlo do jedné restaurace v Liberci.
Na chajdu jsem se vrátili až za tmy, večer jsme hráli karty a monopoly. Byla to fakt paráda – Jirka nechtěl vůbec nic vyměnit ani prodat, až se nad ním Zdéňa slitovala a prodala mu alespoň nádraží, aby měl něco kompletního. Lucka potřebovala něco od Jirky, ale ten to neprodal, takže si chudák moc nezahrála. Dave dělal mimo jiné pokladníka, takže měl plné ruce peněz (teda vlastně práce). Finálový souboj svedli Dave, Lukáš a Roman. Nakonec vyhrál Lukáš, ale smíchy tam brečeli skoro všichni. Během hraní monopolů jsme se systematicky posilňovali chleby se sekanou, kyselými okurkami, brambůrky, oříšky, vánočními perníčky a většina i jelzinem s gumovým medvídkem na dně panáka. Kolem třetí hodiny ráno, chvilku po dohrání, museli odjet Lukáš s Danielou, Karlosem a Kačkou. Já, Dave, Roman a Lucka jsme na pokoji ještě kecali a kecali – lámali jsme si jazyky na jazykolamech i jsme filozofovali o životě… J Vážně i nevážně…
V neděli dopoledne nás čekal velký úklid chaty, ale my holky jsme si s tím docela poradily. Kluci mezitím ještě pořešili pár věci na počítači a zkoukli kus filmu. Když jsme měli sbaleno a uklizeno, vyrazili jsme na túru po okolí. Vydali jsme se po cestě nahoru do kopce a asi dvě hodiny jsme se „toulali“ krajinou. Udělali jsme nějaké ty fotečky a když jsme se vrátili na chajdu, už jsme jen vzali věci a snesli je dolů do aut. Nezbytná byla ještě návštěva cukrárny, kde jsme se museli náležitě posilnit. A pak už nás bohužel čekal návrat domů. Odjížděli jsme ale spokojeni, s myšlenkou, že se těšíme na další setkání.
Takže na závěr: Díky všem, co jste tam byli – stálo to za to, pusa mě od smíchu skoro bolí doteď.
Mája (18. prosince 2006)
Další fotky naleznete ve fotogalerii Czech VFR Clubu - ZDE