Akce clubu
Zimní setkání 3.-5.12.2010
- Podrobnosti
-
Kategorie: Proběhlé akce
-
Zveřejněno: 12. 12. 2010 20:59
-
Napsal scalla
-
Zobrazení: 4190
|
Proběhlo nedaleko Znojma. Vzhledem k tomu, že jsme se připojili až v sobotu 4.12., přišli jsme o páteční zábavu, ale i tak to byl pěkný výlet. |
|
Z Příbrami vyjíždíme netradičně na čtyřech kolech do prosluněného mrazivého rána. Mám trochu obavy ze silnic na Vysočině, takže si necháváme časovou rezervu. Avšak po čtvrteční sněhové kalamitě se situace celkem stabilizovala a hlavní tahy jsou bez problémů sjízdné, dálnice naprosto v pohodě. U Náměšti sjíždíme z D1 na silnici II/399. Na sjezdu stojí cisterna a policejní vůz s puštěnými majáky. Obával jsem se, že silnice bude uzavřena, ale nic se nedělo. Policisté na nás mávají, abychom jeli. Jedeme. Silnice je zasněžená, ale v pohodě sjízdná a sněhu méně, než v Příbrami. Jedeme pomalu a koukáme kolem sebe. Do Dalešic přijíždíme s desetiminutovou rezervou.
Jdeme do pivovarské restaurace dát si něco k pití. Partičku ve výčepu omylem považuji za členy, které ještě neznám. Ale když na dotaz, zda jsou také VeFeRkáři, protáhnou obličeje, poznávám svůj omyl. Ale to se již po schodech dolu řítí ta správná parta. K mému velkému překvapení, fakt dorazili včas, takže na jedenáctou hodinu dohodnutá prohlídka může začít podle plánu.
Vlastní pivovar je opravdu malý a také prohlídka zahrnuje jen tři místnosti. Výklad je však zajímavý, proložený perličkami z natáčení filmu Postřižiny.
Prohlídka zabere necelou půlhodinu. Vracíme se zpátky do restaurace, kde nám promptně začínají servírovat objednané jídla. Sympatická a ochotná obsluha, skvělá jídla. Osobně bych návštěvu doporučil.
Po obědě vyráží kolona směrem na Znojmo. Nedaleko Vranovské přehrady leží náš další cíl. Muzeum motorismu. Muzeum se nachází se v objektu bývalé vodárny a zahrnuje nejen automobily a motocykly, ale také sbírku traktorů, stabilních motorů a věcí s motorismem souvisejících, jako benzínové stojany, hevery, značky, ukazatele apod. Dlužno podotknout, že většina exponátů je v původním dochovaném stavu a na svou renovaci teprve čeká.
|
|
Z muzea stoupáme z údolí Dyje směrem ke kostelu sv. Mikuláše. Cestou potkáváme Mihala s Verčou. Někteří, pravda, mají s výstupem problémy, ale nakonec vše dobře dopadne a kocháme se pohledem do prosluněného údolí. Pokračujeme dále na náměstí, kde v prvé řadě zaujme stánek se svařákem. Řidiči mají smůlu. Projdeme vánoční trhy a pomalu se vracíme zpět k autům. Ještě nákup drobností v hypermarketu a s nastávajícím soumrakem přijíždíme k našemu penzionu v Lesné. Ten je situován budově nejspíše bývalého statku. Od pohledu to vypadá docela zajímavě. První zádrhel, pusto prázdno. My co nebydlíme, házíme tašky do chodby k bydlícím s tím, že stejně jdeme na večeři, protože zde se momentálně nevaří. Nakonec se však daří domácího sehnat mobilem, takže nás nasáčkuje do zbývajících pokojů s tím, že s námi počítá až od šesté.
Polovina výpravy bere za vděk hospodou v místě, druhá polovina jede do country saloonu ve Vraném.
Po večeří se vracíme zpět do našeho útulně prochladlého výčepu. Ústřední topení z úsporných důvodů vypnuté a malá kamínka nemají šanci ten prostor vytopit. Raději než pivo si dáváme svařáky a hned je to lepší. Vlado objevuje, že jsme již zpátky z večeře a nahání do výčepu ostatní. Majitel pouští na televizi DVD s průběhem rekostrukce statku a muzea. To však nikoho nezaujalo a proto se zhrzeně odsunuje za výčep. Večer plyne v družné zábavě a na chlad za chvíli nikdo nevzpomene. Dokonce zapomínáme příkládat, takže kamínka téměř vyhasnou. S pozdním večerem nás majitel vyhání. Bereme pár lahváčů na pokoj, kde zábava pokračuje. Loučíme se kolem jedné a míříme do naší studené kobky. Jsme tam dva, postele tři. Pavla rekvíruje druhou přikrývku a já jdu spát v mikině. Nepovažuji se zrovna za citlivku, ale tušit tohle, vezmu si s sebou spacák.
Ráno je pošmourné a z vedlejšího baráku se line smrad spáleného hnědého uhlí nebo možná i něčeho horšího. Je kosa. Jdu oškrábat námrazu a z auta. Teploměr ukazuje -12 stupňů. Posléze se scházíme v různém stavu čerstvosti u snídaně tradičně prochladlém lokále. Horký čaj nebo kafe to však napraví. Nepříliš bohatou nabídku pečiva a příslušenství domácí záhy vylepšuje mocnou porcí míchaných vajíček s tím, že až to zbaštíme, udělá další. Pavla musí odpoledne do práce, takže se dlouho nezdržujeme a loučíme se s ostatními. Domácí nás ještě zkasíruje a po promrzlé silnici I/38 míříme na Jihlavu a po dálnici ku Praze. Cesta proběhla bez komplikací a podle ohlasů z diskuze i u ostatních tomu bylo podobně.
|
Pro nás druhý sraz byl fajn, bylo příjemné zase potkat známé tváře. Snad jen to ubytování se nepovedlo a na rozdíl od ostatního bych doporučil se tomuto zlatokopovi vyhnout.
Na jednu stranu chápu, že počítal s účastí cca 20 lidí, ale na druhou stranu, cena za ubytování nebyla nejmenší. Pro mne s Pavlou stálo 1092 kč za jednu noc bez snídaně, kterou si domácí účtoval zvlášť, tj 390kč x 2 za apartmán Classic (classis tam byl tak akorát nábytek vyhrabaný z kdo ví kterého vetešnictví, apartmánem se to dá nazvat jen s notnou dávkou fantazie nebo alkoholu v žíle) se 40% přirážkou za to, že jsme si dovolili dojet na jednu noc, splatný měsíc předem. K tomu si neodpustil 2x7 kč za poplatek obci a 75 x 2 kč za snídani a k tomu si dovolil nabídnout prohlídku „areálu“ za 70 kč. Ostatní konzumace taky nebyla zrovna za lidové ceny, ale to všechno dokáži přejít, kdyby ten Harpagon alespoň zatopil.
Vzhledem k časové tísni jsem si odpustil scénu hned po ránu ale návštěvníkům stránek www.veteransalon.cz rozhodně nedoporučuji. Cedulka nad vraty sice hlásala, že je to bikers friendly, kvalita však rozhodně neodpovídá účtovaným cenám a dobrý úmysl organizátorů situovat sraz do motorkářsky orientovaného prostředí tímto bohužel nedošel naplnění.
No, nezadařilo se, ale na druhou stranu, kdo nic nedělá, nic nezkazí a důležité je, že se sejde parta fajn lidí. A o to šlo přeci v prvé řadě a to se určitě podařilo.