Opravdu poslední vyjížďka na Vefru..

Já vím, že už jsem minule sliboval, že to je naposledy, ale když ono bylo tak pěkně. Tedy alespoň takhle za oknem a tak jsem znovu vyjel za slabým listopadovým slunkem.

 Už v sobotu 7.11. jsem zaregistroval zvýšený počet motorek na silnicích. Napomohlo tomu jistě slunečné počasí po zatažené a deštivé periodě. Tak jsem si v duchu chválil, že jsem ještě nezazimoval Vefro a nemusí mi být líto, když jej opět zaneřádím. Hbitě jsem si tedy v neděli 8.11. natáhl motorkářské hadříky i se sezónní termovložkou ( 1 mikina navíc pod kombinézu) a rychle k pumpě. Cestou pro palivo jsem honem v hlavě listoval možnými trasami. Hlavně to chce otevřený terém, abych měl co nejvvíce oschlý povrch asfaltu,  nerad bych po návratu  domů měnil spodní prádlo. Nakonec vyhrál Frýdlantský výběžek. Bývá tu relativně slabší provoz a mají zde vcelku slušné silnice. Takže ze Stráže nad Nisou přes Albrechťák (krásně jsem chytl mezeru mezi auty a nemusel se vézt cca 3 km serpentinami v koloně s osobáky) do Frýdlantu v Čechách. Na konci Frýdlantu odbočit doprava směrem na Nové Město pod Smrkem a mohl jsem se kochat krásami podzimu a hřebeny Jizerských hor zahalenými v mlžném oparu inverze. Na okraji Nového Města vyvstala otázka-kam dál? Polsko je pravděpodobně uzavřené a tak musím točit zpět. Na kraji města tedy odbočuji na Horní Řasnici, tu projedu klidným tempem a příjezdu do Dolní Řasnice se má trasa stáčí na Hajniště. Odtud mohu přímo zpět na Frýdlant anebo si ještě kousek svezení přidat a projet si kouzelné silničky do Lázní Libverda. Po krátké poradě s hodinami na palubní desce zvítězila druhá alternativa.  Jede se dál. Nyní přes Ludvíkov pod Smrkem a Přebytek. Specielně z poslední jmenované obce do Lázní Libverda vede uzounká alej lemovaná vzrostlými stromy po obou stanách silnice. Když se tu míjejí dvě auta, tak jedno musí často zastavit, jak je to úzké. Ovšem výhledy do okolí jsou zde kouzelné. V Libverdě se někdy zastavuji pro místní výbornou železitou minerálku nebo lázeňské oplatky. Dnes to oželím a směřuji dále na Raspenavu. Zde by bylo možné již odbočit na Liberec, ale protože  v další obcí zavádějí plynofikaci a s tím i GO sítí a výstavbu chodníků, tak je to neprůjezdné.  Musím tedy zpět na Frýdlant . Ospalým nedělním odpolednem projedu město a těším se na serpentiny na Albrechťáku. Škoda jen té zimy, jsem tak ztuhlý, že ani ty zatáčky si nevychutnám tak jako v létě. V Mníšku mne na Faroši předjede nějaký střelec na plné čáře a ještě s baťůžkem tak těsně, že se skoro leknu. No ten chlad asi na každého působí jinak, mě tuhnou ruce a jemu asi mozek. Ještě chvilku a jsem doma. Poslední zavrkání heftem a zhasnout motor. Povedená jízda a krásné počasí, ale na motorku už to není to pravé ořechové. Teplota se dle teploměru na palubce pohybovala od 9 do nějakých 13 stupňů. Smekám před motorkáři, kteří to dávají i třeba při 5 stupních. Do toho bych nešel ani vyhřívanými hefty. Takže sezóna 2020 je za mnou, ať žije sezóna 2021.