pitland.cz - den poté

Podrobnosti

Kategorie: O motorkách a motorkaření

Zveřejněno: 17. 5. 2020 9:08

Napsal scalla

Zobrazení: 3266

Ačkoli jsem z pitlandu odjížděl, slovy klasika, parádně rozmrdaný, druhý den to nebylo tak zlé. Ta zátěž nebyla tak velká, jako nezvyklá. Takže mě nebolelo prakticky nic kromě malé modřiny na pravém boku, velkého jelita na levém boku a palce levé ruky.

Palec se ukazuje jako zásadní problém, jelikož s časem intenzita bolesti neklesá a ruka napuchá. 

Špitály nejsou zrovna můj koníček, ale není zbytí.

Během cesty v rádiu slyším několik zpráv. Rozsekaná motorka v Buchlákách… rozsekaná motorka v serpentinách u Písku… policie chystá akce zaměřené na motorkáře, protože letost se jich zabilo už moc…

Je deset dopoledne. Vstupní hala Oblastní nemocnice Příbram je rozdělená šrafovanými páskami na několik koridorů a naštěstí prázdná. Tedy skoro prázdná. Jen u vchodu postává pracovnice, pověřená měřením teploty a v koridoru pro příchozí jin-jang pár (ona tmavá, on světlý). Na příjmu kulhající pán, takže je mi jasné, že mám konkurenci.

Pán z příjmu odkulhá a Paní Stínů přichází na řadu. Její průvodce se slovy “Zlato, drž se”, urychleně opouští scénu.

Nebudu vás nudit popisem následných událostí, které jsem ostatně ani zcela nechápal. Co jsem vyrozuměl, ona dáma neměla české doklady, přistěhovala se k onomu pánovi a byrokracie kolem toho zabrala 35 minut.

Já jsem naštěstí české doklady měl. Dvě minuty.

Vzhledem k tomu, že toto není má první traumatologická událost, mířím najisto k pracovišti ortopedické ambulance. Utěšuji se, že s ohledem na pandemickou situaci tam budu sám, jelikož kulhající pán přede mnou bude již dozajista vyšetřován. Jsem zklamán. Češi si zkrátka lámou své kostry neustále. Pandemie nepandemie. Dalších pět lidí. Tipuji hodina.

Pokud nevíte, jak funguje lékařská pohotovost nebo snad většina z nich, pak lékař, konající službu, pokud se nic neděje, ošetřuje zoufalce jako jsem já. Když přijede rychlá a začnou se dít věci, všeho nechá a jde se věnovat akutnímu případu. Doba čekání se adekvátně protáhne.

A hádejte co? Přijela rychlá.

Ve tři čtvrtě na jednu přicházím na řadu. V záplavě nudných úrazů typu pád z lešení, úder kladívkem, nakopnutý palec, působí slovo pitbike jako živá voda. Padají doplňující otázky a jsem obratem odeslán na pracoviště RTG. Dar bratra Röntgena.

Pokud nevíte, jak funguje pohotovost RTG laborantky nebo snad většiny z nich, pak pokud se nic neděje, laborantka, konající službu, snímkuje zoufalce  jako jsem já. Když přijede rychlá a začnou se dít věci, všeho nechá a jde se věnovat akutnímu případu. Jelikož RTG laborantka je zároveň CT  (Computed Tomography) laborantka.

A hádejte co? Přijela rychlá.

Za další půlhodinu je čekací prostor před ortopedickou ambulancí prázdný. Ale před RTG pracovištěm je slušná skrumáž. Naředěná doporučovanými dvoumetrovými rozestupy.

Tu se objevuje laborantka a žádá, aby si všichni zkontrolovali svá rodné čísla na žádankách.

Tímto trikem umně rozptyluje pozornost a utne veškeré stížnosti již zárodku Znejistíme všichni. Rodné číslo je zákeřně skryto v hlavičce žádanky. Někdo je v hledání úspěšnější, jiný méně. Za své tak bere pořadí, ve kterém jsme přišli. 

Doklad je výstup z místního informačního systému, který se s vámi posunuje po jednotlivých pracovištích, takže hledání vzdávám. Nedopadl jsem nejhůř. Ztratil jsem jednu pozici. Holka, která přišla za mnou, byla rychlejší. Kulhající pán, který přišel přede mnou, se beznadějně propadl pořadím.

Zpátky do čekárny. Nečekám ani pět minut. 

Rychlá nepřijela. 

Pan doktor se možná usmívá. Nevím to jistě. Má roušku. Ale jeho hlas zní vesele.

“Tak pane Mazur, zlomené to není…”

“Uff, to jsem rád. Fakt jsem si myslel, že to zlomené bude.”

“… takže máte přetržené vazy. Šest týdnů klidový režim, za tři týdny na kontrolu.”

Hotovo. 

Řeknu vám, ty pity jsou fajn. Určitě si zajdu zajezdit. Ale na sedmnáctku už mě nikdo nedostane.

{jcomments on}