Ranní projížďka

Ranní projížďka

Letošní přelom jara a léta je typický pro střední Evropu. Není zima, občas je hezky a občas prší. Příroda sama je toho nejlepším důkazem. Stromy jsou zelené, tráva svěží. Kde loni byla suchá stezka lesem, je dnes bažina nebo tekoucí potůček. Pro motorkáře je to však trochu komplikovanější. Nejde se sbalit kdykoli a vyrazit kamkoli s tím, že největší problém bude úmorné vedro. Obléci je potřeba hadry s membránou nebo přibalit nepromoky. A taky motorka se z výletu často vrátí zapráskanější než jen od mušek. Ale to k tomu patří.

Nebo se taky dá vyrazit brzy ráno. Bouřky se většinou vyvinou až během dne, až slunce zatopí pod kotlem a prohřeje atmosféru.

Ale když si přivstanete a projedete se krásným, letním ránem, průzračný vzduch po dešti vás odmění dalekými výhledy. A pokud vyrazíte o víkendu, jako bonus dostanete zcela prázdné silnice, protože všichni ještě chrápou.

Nevykopal jsem se z postele tak časně, jak jsem chtěl, ale ještě v limitu, abych se vyhnul lufťákům, kteří nevyjeli v pátek a chatařům s vozíky s jedoucími do nejbližšího hobby marketu naložit další dávku materiálu pro své venkovské rezidence.

Cílem bylo Brdské kolečko, abych aspoň vyhnal pavouky z výfuku. Ale výhled před Březnicí ve mně zanechal hlodajícího červa, že bych to vzal kousek dál. V Kadově jako by zapomenu odbočit vpravo k letišti a když se přede mnou otevře výhled před Horažďovicemi, už vím, že to přes kousek Šumavy líznu.

Je krásně. Slunce svítí a v Sušici na křižovatce je přede mnou jen jedno auto, které předjedu hned na výjezdu z obce. Podél Otavy si užívám prázdné zatáčky a dodávka s rohlíky mě zdrží jen chvilku. Pár serpentin do kopce a už jsem na náměstí v Kašperkách. Pusto, prázdno, jen ozvěna leošů se odrazí od stěn domů dřímajícího městečka.

Následující úsek patří mezi mé oblíbené. U Zdíkovce bych to nejraději otočil doprava, dál na Vimperk nebo Kvildu. Ale tolik času nemám. Ale i na Vacov nabízí silnice krásné svezení. A je tak krásně. Za Česticemi mi kazí náladu cedule s objížďkou. Sakra! Zapomněl jsem na opravu mostu u Nihošovic! Ale tu se ve mně probouzí touha zkusit něco nového. Kruhák nabízí hned dvě možnosti a obě s krásným, novým asfaltem! Beru první variantu směrem na Radkovice a čekám, že asfalt skončí v první dědině. A taky že jo. No co, do Strakonic je to podle cedule 10 km, to přetrpím. Ale za dědinou zase nový asfalt! No to je super! Jakási trojka na Šumavě a taková paráda. Pluji si letním ránem a připadám si jak v Rakousku. Asi někde vyhrabali mistra asfaltéra, který umí i zatáčky. Pěkné svezení, až do Strakonic. Dál už to znám, nečekám komplikace. Ve Strakonicích mě předjíždí blikající policejní dodávka. Přemýšlím, kam asi takhle po ránu, když na výjezdu z Domanic stojí i blikající sanitka. Nevím, co se stalo, protože u krajnice stojí felda s vozíkem a na silnici je na šrot enduro s hliníkovými kufry.

Ráno už není tak krásné. I prázdné ranní silnice mohou skrývat nebezpečí.

 

{jcomments on}